Jdi na obsah Jdi na menu
 

 film1.jpg

Natáčení na židovských hřbitovech s historikem L. Svobodou. Foto: SeeMedia 

 KARLOVARSKÝ KRAJ - Jak žili Židé v Karlovarském kraji před válkou, po ní a jak je tomu dnes? Kolik z nich přežilo holocaust? A je hrozba něčeho podobného možná i dnes? Tyto otázky si klade dokumentární film, který v Karlovarském kraji natáčí občanské sdružení SeeMedia za podpory Nadačního fondu obětem holocaustu a Ministerstva kultury. Filmový dokument s názvem ´V paměti synagogy: Vyprávět příběh´ se natáčel v průběhu minulého roku především na Mariánskolázeňsku, Karlovarsku a v Praze. „Nechceme natáčet další historický dokument, kterých už bylo natočeno mnoho,“ říká Jana Frank, režisérka dokumentu.

„Spíše chceme reflektovat současnost na minulosti a naopak a přemýšlet o budoucnosti. Podařilo se nám nasbírat unikátní výpovědi, a to jak lidí přeživších holocaust – pamětníků z Karlovarské židovské obce, ale také naopak německých dobrovolníků – lidí stejného věku, kteří se naopak ještě dnes snaží alespoň trochu odčinit vinu svého národa. Dělali jsme rozhovory s karlovarským historikem Lukášem Svobodou, který dokumentuje židovské hřbitovy v regionu, ale také nám pomohl dotvořit obrázek předválečných Karlových Varů nebo předsedou Federace židovských obcí Tomášem Krausem,“ uvádí Jana Frank.

„Natáčeli jsme také ankety na ulicích měst, abychom zjistili, čeho se bojí a jak vidí dnešní a tehdejší situaci lidé v regionu i mimo něj. Hypoteticky jsme srovnávali někdejší hospodářskou krizi, která měla výrazný podíl na válce a tu dnešní. Bohužel se v podstatě potvrdilo to, čeho jsme se obávali. Jsou věci, které ani historie – a možné poučení se z ní nic nezmění. Zajímavé bylo zjistit, že většina lidí by vlastně indicie blížícího se nebezpečí nepoznala. Třeba jedna paní nám doslova řekla: Jednak bych to asi nepoznala a taky je dneska všechno díky internetu a tak hrozně rychlé, takže by to byla taková rychlost, že bysme stejně nic nestihli. A i kdyby ano, nevěděla bych, co dělat, kam utéct, jak pomoci.“ 

Další věcí bylo, že se dokumentaristům zatím nepodařilo nalézt pamětníka židovského původu z regionu, který přežil holocaust, vrátil se sem a žije tu dnes. „Ty, které nestačili zabít nacisté, vyhnali pak komunisté. Když jsme začali natáčet, kladla jsem si především otázku, proč obyčejní lidé, kteří vidí, že se blíží nějaké nebezpečí, nic nedělají? Proč zlo nakonec převáží nad dobrem? Proč jsou dobří lidé netečnější než ti špatní? Má zlo větší motivaci než dobro? To jsou naše otázky. Ne, že by se nám zatím na většinu z nich podařilo najít odpověď,“ líčí režisérka.

A co v lidech z natáčecího štábu zanechalo největší dojem? „Je vždycky velice smutné, když vidíte Němce, kteří se narodili po válce nebo během války, jak se snaží napravit to, co dělala velká část jejich národa v době, kdy to nemohli vůbec ovlivnit. Cítí kolektivní vinu a snaží se s tím každý nějak osobně poprat. Stejně tak je neuvěřitelné setkání s pamětníky, kteří přežili koncentrační a pracovní tábory, a na to vše, co museli vytrpět a kolik jim je již nyní let, mají energie na rozdávání,“ říká režisérka a koordinátorka projektu Iva Kofránková, která kvůli projektu podstoupila intenzivní školení v pražském Židovském muzeu, ji doplňuje: „Z natáčení jsem měla velkou hlavu. To bylo hlavně kvůli přeživším Šoa*. Jsou to velmi aktivní lidé a na svůj věk jsou tak čilí, jak jsem já snad nebyla ani v deseti. Je to velký zážitek se s nimi setkat. Je těžké je ukočírovat, jsou to prostě živly a vy máte před nimi respekt.“

Film byl natáčen převážně v minulém roce. Tento měsíc, konkrétně 21. března, bude veřejná premiéra prvního sestřihu. „Říkáme sestřihu, protože čím více natáčíme, tím více zjišťujeme další a další zajímavé informace. Nicméně v rámci projektu jsme měli natočit krátký dokument a už nyní nám z toho vychází téměř celovečerní film. Proto jsme zatím připravili kratičké části dokumentu, které chceme pustit v Krajské knihovně Karlovy Vary ve druhé polovině března. Rádi bychom tím také veřejnost inspirovali, aby si lidé zkusili vzpomenout, jestli nevědí o něčem zajímavém, co by nám v dalším natáčení mohlo pomoci,“ uzavírá Jana Frank. 

*hebrejský výraz pro holocaust