Jdi na obsah Jdi na menu
 

kohlert1.jpg

Hodinový stroj v muzeu v Horním Slavkově. Foto na straně: L. Smola

KRASLICE - Povalený náhrobek na kraslickém hřbitově, schovaný pohledům kolemjdoucích, výmluvně symbolizuje současné povědomí o hodináři Josefu Kohlertovi a jeho díle. Pravidelně chodíme okolo, ale nemáme o něm ani tušení. Přitom Kohlert patřil mezi nejznámější výrobce věžních hodin v Čechách. Jeho jméno zdobilo snad stovky hodinových strojů a mnohé z nich jsou dodnes ukryté za ciferníky na věžích. Prakticky denně se můžeme řídit jejich časem, přesto Kohlert upadl v zapomnění. V roce 2015 jsme si připomněli 125 let od jeho úmrtí.

kohlert3.jpgO Kohlertově osobním životě máme prozatím pouze kusé informace. Narodil se 18. října 1839 v Kraslicích a následující den byl pokřtěn jménem Josef Emanuel. Dráha hodináře mu rozhodně nebyla předurčena. Otec Ignaz ze Stříbrné a stejně i děd Michael se živili jako řezníci, matka Magdalena byla dcerou mlynáře Antona Dotzauera z Kraslic. Další zprávu máme až z roku 1865, kdy se 22. srpna oženil v Přebuzi s Natalií Lorenzovou (1839–1905), dcerou místního obchodníka s krajkami. Josef Kohlert zemřel náhle 25. února 1890 v Hranicích na Moravě na zápal plic a 1. března byl pohřben v rodných Kraslicích.

Založení firmy Kohlert se datuje do roku 1873, ale tradice výroby věžních hodin v Kraslicích je ještě starší. Již před polovinou 19. století je zde doložen Ignaz Hüttel a lze jen spekulovat, že snad zrovna u něho se mohl Kohlert vyučit. Hodinami se zabýval přinejmenším od roku 1865, kdy se v zápise do matriky oddaných poprvé objevuje jako hodinář. Nezdá se, že by hospodářská krize v počátcích podnikání měla nějaký zásadní vliv na výrobu. Kohlertova dílna úspěšně dodávala věžní hodiny nejen pro kostely, ale i radnice, školy, továrny, nádraží a jiné budovy.

Logicky nejpočetněji jsou jeho stroje zastoupeny v západních Čechách. Na Sokolovsku dokonce jednoznačně dominují a tvoří ucelený soubor, zahrnující různé konstrukční variace. Díky železnici si však mohl dovolit přijímat zakázky i ve vzdálenějších lokalitách. A právě pracovní cesta do Hranic mu byla osudná, jak naznačuje nápis na náhrobku. Dobový tisk informaci dále doplňuje, že měl v tomto moravském městě postavit hodiny pro místní radnici. Na nátlak, aby ve stanoveném termínu dílo dokončil, se už nemocný a s velkým sebezapřením vydal na cestu. Toto rozhodnutí vzápětí dopadlo tragicky. Po Kohlertově úmrtí nepřestala firma existovat, ale je prozatím předmětem dalšího výzkumu, kdo ji vedl. Věžní hodiny se potom v Kraslicích vyráběly až do konce 2. světové války.

Výraznými znaky, které charakterizují Josefa Kohlerta a jeho nástupce, jsou kvalita provedení a snaha rozvíjet konstrukci strojů, zlepšovat koncepci a odstraňovat nedostatky. První hodinové stroje se ještě vyznačují velkou robustností, avšak už okolo roku 1880 přešel Kohlert k subtilnější konstrukci. I po jeho smrti prošla koncepce hodinového stroje dalším vývojem a zlepšením.

Počet vyrobených strojů během několika desetiletí existence firmy můžeme stěží odhadovat. Většina hodinových strojů bohužel již nenávratně zmizela, neboť byly postupem času nahrazeny novými a původní stroje pak byly zničeny nebo někam odloženy. Jiné hodiny, umístěné zpravidla v opuštěných budovách, byly zase snadným cílem pro zloděje kovů a skončily ve sběrnách kovošrotu. Část z těch dochovaných dodnes slouží a je stále plně funkční. Řada z nich byla ovšem modernizována a předělána na elektrický nátah, protože není, kdo by se staral o jejich pravidelnou údržbu, natahování a seřizování. I z tohoto důvodu jsou některé stroje dávno odstavené. Jen výjimečně se je daří odborně restaurovat, vrátit do původního stavu a nejlépe i na své původní místo. Zejména zásluhou Ing. Aleny Kavkové z Karlových Varů se z rezavého železa zaneseného vrstvami prachu a holubího trusu opět stává provozuschopný stroj v takovém technickém stavu, aby mohl i nadále spolehlivě sloužit svému účelu.

Nastal čas připomenout opomíjenou osobnost Josefa Kohlerta a probudit zájem o jeho dílo. Elegantní, pečlivě zpracované mechanické stroje, jež jsou schopné ukazovat čas i v dnešní digitální době, si naši pozornost právem zaslouží. Zájemci, kteří by chtěli na vlastní oči vidět výrobek kraslických hodinářů v chodu, aniž by museli zdolávat vysoké věže a špínu, mají možnost si prohlédnout v muzeu v Horním Slavkově hodiny pocházející ze školy v Rotavě. Zastavit se mohou též v Lokti, kde byl odstavený stroj snesen z věže radnice do prvního patra a je vystaven ve vitríně v malé expozici jako nefunkční exponát.

Autor: Lukáš Smola