Jdi na obsah Jdi na menu
 

stopami-horniku3m.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pohled z Bleibergu na horskou Bublavu.

KRASLICKO – O zajímavý skvost přicházejí turisté na Kraslicku. Postupem času zde totiž doslova mizí naučná stezka Stopami horníků. Čtenář si teď jistě klade otázku, jak se může ztrácet turistická trasa. Vysvětlení je ale zcela prosté. Jsou to informační tabule, které na ní postupně ubývají, čímž vlastně dochází k oslabování vytyčené trasy. A je logické, že ta bez záchytných bodů podpořených textem a obrázky nemůže existovat.
Kdo by se chtěl po stopách horníků přeci jenom vypravit, může tak učinit. Bohužel se toho během výpravy už tolik nedozví. Také je otázkou, jestli se bude mít výletník podle čeho orientovat. Na očíslované tabule se spolehnout nemůže, takže mu zbývá jen znalost terénu a tradiční turistické značky. A když během cesty skutečně narazí na nezničený text, měl by si ho pořádně přečíst. Je totiž zcela možné, že příště tady už třeba nebude. 

Bublava
Celá trasa je dlouhá 16 kilometrů a má začínat na hraničním přechodu mezi Bublavou a Klingenthalem. Jako první měla turistu vítat tabule s vyprávěním o Krušných Horách a připravit ho na tematický pochod. Žel, tak tomu dnes není. Prvním záchytným bodem je tak ve skutečnosti až dřevená deska u památníku v horské Bublavě, který připomíná tragickou událost z 13. září 1938, kdy zde byli fašistickými ordnery zavražděni čtyři čeští četníci. Bublava je typickou krušnohorskou obcí, rozptýlenou na velké ploše v sedle mezi Olověným vrchem (Bleibergem) a Kamenáčem (Aschbergem). Obec se původně, stejně jako potok, který tudy protéká, jmenovala Schwadrbach. První zmínka o ní je z roku 1601 v Kraslické horní knize. V padesátých letech minulého století byla velká část obce, především v blízkosti hranice zbořena a objevily se tu drátěné zátarasy a hlídkové věže. Odstraněny byly až v roce 1967.


Na Bleiberg
Další kroky mají směřovat na Bleiberg. Cestou měl výletník potkat panel číslo tři s označením Kamenáč. I tentokrát má ale smůlu, stejně tak, pokud se bude řídit mapkou a hledat někde v dohledu číslo čtyři – Rostlinstvo. Podobné je to s pětkou – Lesy. Ty dokonce nejsou ani zakreslené v mapce.
U rozhledny Bleiberg naštěstí tabule se stříškou stojí. Olověný vrch ve výšce 774 metrů na mořem býval kdysi střediskem těžby olova – Bleizeche, což je znát z jeho pojmenování. Na jeho vrcholu stojí 16 metrů vysoká turistická chata s restaurací a vyhlídkovou věží. Tato Bleibergwarte – Na střáži byla vybudována v roce 1933 spolkem přátel přírody v Bublavě. V padesátých letech objekt sloužila vojákům Pohraniční stráže. Po zrušení hraničního pásma se zde znovu rozběhl restaurační provoz.

Cesta pokračuje
Z Bleibergu vede stezka krásnou přírodou směrem k Tisovci. Podél lesa na okraji rozlehlé louky vykukuje z pod větví stromů zachovalá tabule. A hle, je to překvapivě číslo čtyři. Člověk se z ní dozví, nakolik zajímavé tady bují rostlinstvo. Geologické podloží s kyselými půdami má na svědomí poměrně malou pestrost vegetace. Ve smrkových lesích rostou různé druhy kapradin a borůvky. Na světlých místech se hojně rozmnožila statná tráva třtina chloupkatá. V zastíněném prostředí lze najít sedmikvítek evropský, podbělici alpskou či chráněný mléčivec alpský. Na horských plošinách jsou rozsáhlá rašeliniště s porosty borovice bažinné, kleče a trpasličí břízy.  
O kus dále, u cesty, je poměrně dobře viditelná deska číslo sedm popisující rozmanitost zdejšího živočišstva. Ze savců je to jelen lesní, srnec obecný a prase divoké. Vzácný je zde již zajíc a králík. Běžní jsou ježci, sysli, myšice a křečci, zato veverka obecná zde téměř vyhynula. Z šelem jsou tu hojné liška obecná, kuna lesní i skalní, lasice, méně již jezevec. Z ptačích dravců je zastoupeno káně lesní a poštolka obecná, jestřáb a krahujec obecný jsou vzácnější. Text se zmiňuje také o zmiji, čolcích, motýlech a hmyzu. V řece Svatavě a jejich přítocích přežívají pstruh obecný, lipan podhorní a střevle potoční. Bublavský potok je ale zcela bez ryb, stejně jako hlavní tok Stříbrného potoka.

Na Tisovci

stopami-horniku1m.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavá přírodní zákoutí na Tisovci.

Dřevená informační tabule stávala také na Tisovci, tyčícím se ve výšce 802 metrů nad mořem. Její původní verzi tu sice neobjevíme, ale jistou náhradou je kovová deska z jiného projektu s německo českým textem o Tisové. Tato osada, zmiňovaná od roku 1654, vděčí za svůj vznik horníkům a byla vždy součástí Kraslického panství. Německé jméno i český překlad souvisí s pojmenováním hory Tisovec - Eibenberg, na jejímž svahu osada leží. Horu patrně kdysi pokrýval tisový les, který byl však vykácen již v období rozkvětu zdejšího dolování mědi, olova a cínu. Zůstal jen název a pařezy o obvodu až dva a půl metru.

Hledat další tabule – číslo devět Kraslické hornictví a číslo deset Geologie, je marné. Orientačním bodem jsou tak znovu jen turistické značky a tisovský hřbitov. Odtud vede cesta na Hradiště na Zámeckém vrchu (Hausbergu). Je škoda, že text o tamním zaniklém hradu, je dosti nečitelný. Kdo si ale dá tu práci, možná se i něco dočte. Zejména to, že na vrcholu Hausbergu ve výši 715 metrů nad mořem je skalnatý hřeben, po kterém prochází pěšina s velkými polštáři mechu. Je zde velké skalisko, na kterém stával kraslický hrad zvaný Neuhas, tedy Nový hrad. První zmínka o něm pochází z roku 1272, kdy jej měl získat jako české léno Jindřich starší z Plavna. Předtím zde bylo strážní hradiště Chodů, kteří chránili bezpečnost obchodní cesty spojující Prahu s Plavnem a Erfurtem. 

                                                                    
stopami-horniku4m.jpgNaštěstí i tady jsou nově osázené dvě kovové tabule s dobře čitelným textem. Sice nezmiňují stezku Stopami horníků, ale jasně dokreslují potřebné informace ke kraslickému hradu a lákají turisty ke zdolání místní procházkové trasy na Zámeckém vrchu. Z hradu se prakticky téměř nic nezachovalo. Na Hradišti se tak nachází pouze chráněná archeologická památka – tvrziště oválného půdorysu o rozměrech 14 krát 7 metrů. Na skalnatém hřebenu je také dobře patrný příkop oddělující nevysokou okrouhlou kupu, kde kdysi zřejmě stávala dřevěná hradní budova. Ve skále je pak při zemi vytesaná přibližně tři metry hluboká sluj.
O podál se nachází další, tentokrát prostornější. Ta by prý měla pocházet z 19. století, kdy zde městský okrašlovací spolek v roce 1887 zřizoval park s vyhlídkovými místy. Kdo se chce o tomto romantickém místě dozvědět více, měl by sáhnout po Kraslické kronice sepsané Václavem Kotěšovcem.

Do Kraslic
Lépe je na tom až deska v Kraslicích poblíž restaurace Ming. U dvanáctého zastavení je možné si podrobně prostudovat mapku celé stezky. Další podrobnosti nabízí text s titulkem Potoky. Zde stojí, že také na Zámeckém vrchu se kdysi dolovalo. Kraslická horní kniha tady uvádí třicet čtyři zapsaných nalezišť olova a stříbra. Vrch z obou stran obtékají potoky – Stříbrný vzniká spojením potoků Cínového, Rájeckého a od Bublavy z hraničního rozvodí přitékajícího Rudného potoka. Bublavský potok pak pramení mezi Kamenáčem a horou Jelenem ve výši 850 metrů nad mořem. Odtud teče jižním směrem přes Bublavu a Tisovou do Kraslic, kde ústí do Svatavy. 

Návrat přes Zelenou horu
Z Kraslic se vytyčená trasa stáčí nazpět. Vede přes Zelenou horu (Grunberg) směrem k Bublavě. Lehce poničená třináctá deska stojí pod penzionem Matylda. Čtenáři prozrazuje, že na svahu Zelené hory lze pozorovat četné propadliny důlních chodeb. Ve středověku zde totiž bylo 31 dolů. V textu také stojí, že občas dochází k provalení ústí starých štol Daniel, Jan, Jméno Boží, Beránek či Vzkříšení. Bývalo při nich několik kapliček, původně zasvěcených hornickým patronům. Za zmínku stojí, že štolami v nitru zdejších kopců může projít jen chlap s úzkými rameny, a to někdy v pouze v předklonu. Jejich jsou naprosto hladké, ražené tvrdou skálou jen s použitím kopáčů, špičáků, klínů, lopat a pák. Jediným prostředkem, který usnadňoval havířům jejich těžkou práci, bylo sázení ohněm. Žárem se měkký kámen roztavil a trhal horu.

Další informace o Tisové slibovala tabule s číslem čtrnáct. Obydlím v této oblasti pak byla věnována patnáctka. Ani jedna deska už ale po cestě nestojí. Stezka končí tam, kde začala, v Bublavě.