Jdi na obsah Jdi na menu
 

  chov-slepic-v-nebanicich_web1.jpg

 Chov slepic v areálu Domu na půl cesty v Nebanicích. Foto 2x: PvN

NEBANICE/LISABON - Malou sociální farmu začíná pozvolna budovat nezisková organizace Pomoc v nouzi. Vybrala si k tomu zahradu u Domu na půl cesty v Nebanicích, kde je dostatek prostoru, aby klienti zařízení mohli s asistencí sociálních pracovníků pěstovat ovoce, zeleninu a starat se o slepice. Ačkoli je projekt teprve v začátcích, už dnes je tu vidět velký kus odvedené práce. Zahrádku lemuje malý ovocný sad, opodál se krčí keříky s angreštem a rybízem a před kurníkem pobíhají slepice. Zvelebená část areálu je důkazem, že když se zrodí dobrý nápad a ujmou se ho lidé zapálení do díla, dobré výsledky na sebe nenechají dlouho čekat.

„Sociální farmaření vlastně funguje v řadě sociálních zařízení, akorát tuto činnost nazývají jinak. My například práci na zahradě zahrnujeme do sociálně terapeutických činností. Klienti tak přebírají odpovědnost za péči o zvířata, plodiny a získávají nové pracovní návyky. Ve výsledku je to prospěšné nejen pro ně samotné, ale také pro okolí domu na půl cesty, které se tím přirozeně zkrášluje,“ pověděla sociální pracovnice Radka Kozlová.

Jak sama přiznala, velkým vzorem je pro ni sociální farma ve Valči u Karlových Varů, kterou provozuje AREA viva - sdružení pro ekologii a zemědělství. Pochlubit se může dobře fungujícím Biostatkem, kde se daří chovu ovcí, včel a kde vyrábějí mošt, pálenku a řadu kvalitních potravin. „Společně se zástupcem AREA viva jsem se na podzim loňského roku zúčastnila závěrečné konference Multifunkční zemědělství v Evropě, jež se konala v portugalském Lisabonu. Jeli jsme tam, abychom získali novou inspiraci a zjistili, jak sociální zemědělství funguje v Evropě,“ uvedla Kozlová.

Na zahrádkách v Portugalsku se prý nekrade

Zástupci jednotlivých partnerských organizací ze sedmi evropských zemí se v Portugalsku měli možnost na vlastní oči přesvědčit, nakolik je sociální zemědělství pro tamní obyvatele přínosné. „Navštívili jsme dvě zařízení. To první se nacházelo na okraji Lisabonu a pracovali v něm osoby se zdravotním postižením. Na zahrádce pěstují zeleninu, květiny a ve skleníku pečují o sazeničky. Tím tráví volný čas, zdokonalují si své dovednosti a navíc za to dostávají odměnu,“ zjistila během zahraniční exkurze Kozlová.

portugalsko_web1.jpg

 Tak vypadá jedna ze zahrad na okraji Lisabonu v Portugalsku.

„Další zahrádky se nacházely přímo v městské zástavbě. Tyto naopak obhospodařovali senioři, kteří bydlí v okolních domech. Dříve to prý bývala nevzhledná a zapáchající čtvrť. Díky zahrádkám se však lokalita zazelenala a přiměla obyvatele zástavby častěji vycházet ven. Kromě toho jsem se dozvěděla, že i když jsou kolem jen nízké plůtky, nikdo tam prý nic neničí ani nekrade,“ poznamenala.

Sociální zemědělství - Social farming

Sociální zemědělství je u nás, v České republice, teprve na svém začátku. Není proto divu, že je tento pojem mezi lidmi téměř neznámý. Zjednodušeně lze říci, že sociální zemědělství, jinak také zelená péče, rozšiřuje péči o krajinu, plodiny, půdu a zvířata o novou službu, kdy farmy mohou nabízet své prostory pro výpomoc osobám s duševním, tělesným, psychickým či sociálním handicapem. Sociálně zemědělská aktivita často nabízí poměrně jednoznačné služby, jako je pomoc klientům, aby převzali odpovědnost za péči o zvířata, péče o plodiny, nebo péče o volně žijící živočichy. Tyto rutinní venkovské aktivity jsou prospěšné pro sociální agroturistiku a kombinované farmy, které nabízí alternativu několika rozdílných sociálních zemědělských činností, se považují za ideální prostředí pro zdravotní terapii.