Jdi na obsah Jdi na menu
 

Zažili jsme novinařinu zblízka a získali užitečné zkušenosti

KARLOVARSKÝ KRAJ – Žáci ze třídy tvůrčího psaní – novinářského kroužku Základní umělecké školy Františkovy Lázně se spolu se svou učitelkou Jaroslavou Rymešovou vydali v sobotu 5. dubna 2014 do Nebanic a poté na statek Bernard v Královském Poříčí. Celé to vymysleli šéfredaktor Chebského deníku Vladimír Kučera spolu s předsedou Českého novinářského klubu Milanem Hlouškem, kterým tímto děkujeme. Akci připravili a podpořilo ji město Františkovy Lázně.

  workshop_clanek2.jpg

 Na statku Bernard se mnozí nechávali fotografovat na obří židli.

V Nebanicích jsme zašli do ´Domu na půl cesty´, který je v budově bývalé mateřské školy a je určen mladým lidem, kteří se vracejí z dětských domovů, výchovných ústavů nebo i věznic a nemají, kam by šli. V kanceláři jsme si nejprve povídali s paní Němečkovou, vedoucí zařízení. Dozvěděli jsme hodně zajímavého o průběhu života zde a jeho pravidlech.

Pak jsme si budovu prošli. Jedno děvče sedělo u stolu a třídilo usušené květy sedmikrásek. Moc si s námi povídat nechtěla a my jsme její přání splnili. Jen nám řekla, že se jmenuje Sabina. Ne každý se chce podělit o špatné věci, které se mu přihodily. Ale ty květiny se nám líbily. Od paní Němečkové jsme se dozvěděli, že brzy budou vyrábět čokoládu, ozdobenou mimo jiné sušenými květy. Čokoládu z těch nejlepších surovin budou vyrábět v Kynšperku nad Ohří, kde mají také zařízení určené pro celé rodiny. Začíná se s obyčejnou čokoládou bez speciálních přísad. To, co získají za prodej těchto výrobků, zase využijí pro zařízení.

Přece jen jsme si mohli popovídat s klientem jménem Josef. Záleží totiž jen na nich, jestli něco chtějí říci. Prozradil, že se jmenuje Josef, je mu osmnáct, pochází ze Sokolova, studuje. „Přišel jsem sem z diagnostického ústavu.“ A víc nechtěl říct.

Došli jsme do společné místnosti, kde si mladí lidé mohli odpočinout, kouknout na televizi, jít na počítač. Potom jsme šli na zahradu, kde měli kurník s osmdesáti slepicemi. Paní Němečková dodala, že jejich vajíčka jsou výborná. Používají je v kuchyni a v budoucnosti je budou prodávat i dalším lidem v obchodu.

Slečna Sabina nás zavedla do svého pokoje, který nám připadal hrozně malý. Vysoké stropy. Byl tam starší nábytek. Ten někdy dostávají od sponzorů, ale ne všechno berou. Musí být ještě zachovalý a sloužit.

Po svačině, která se odehrála v kanceláři, jsme se přesunuli na statek Bernard v Královském Poříčí. Krásné suvenýry a romantické svíčky nás velice uchvátily. Došli jsme k ohradám se zvířátky, kterými byli mohutní berani, baculaté ovečky a drobná kůzlátka. Těch bylo pět. A následoval kačer, flekaté prasátko, bíločerný králík a roztomilé morče. Běhali jsme v ohromném dřevěném veverčím kole, koukali na rybičky v jezírkách.

Potom jsme šli na oběd, kde jsme měli připravený řízek s hranolky. A pak jsme šli do Centra řeky Ohře, které je na statku nově otevřené. Byla tam spousta zajímavého o řece Ohři, stavbách, jako jsou mosty nebo elektrárny, mohli jsme si zasoutěžit nebo se digitálně vyfotografovat před pozadím, které jsme si navolili. Zkrátka jsme si mohli všechno prohlídnout a vyzkoušet.

Nakonec jsme si vytáhli přinesené notebooky a pod dohledem profesionálních novinářů jsme o všem, co jsme poznali a zažili, napsali. Tohleto je výsledek společné práce.

Text i foto: 11leté novinářky Kateřina Stárková a Pavlína Nguyenová