Kostel v Liboci oslavil 120 let od posvěcení
Duchovnío obřadu v libockém kostele se zúčastnil mimo jiné biskup František Radkovský (na snímku uprostřed).
LIBOC – Sto dvacet let od posvěcení kostela Nejsvětější Trojice v Liboci si připomněli farníci, rodáci a věřící z celého okolí. V neděli 29. července se tak do obce sjelo více než tři sta lidí, aby společně oslavili významné jubileum a zároveň obnovili svátost biřmování. Do Liboce totiž zavítal také biskup plzeňský Mons. František Radkovský. Právě biskup je tou správnou duchovní osobou, která má povolení tuto svátost udělit.
„Poslední biřmování se zde provádělo před 76 lety, konkrétně 13. května roku 1936. A my dnes na tuto tradici navážeme,“ pověděl před zahájením slavnosti kraslický farář Petr Fořt. Po něm si vzal slovo Radkovský a promluvil o významu libockého kostela. „Tento kraj v minulosti prožil pohnuté časy – válku, komunismus. Teď se tu ale můžeme sejít v míru a bez sváru. Obnovené biřmování berme jako určitou pečeť za těmi zlými dobami a dobrý příslib do budoucna. Padly hranice a všichni jsou tady opět doma. Je také velice dobře, že nám tu zbyl tento kostel. Děkujme za jeho 120 let života,“ prohlásil biskup.
Stavba kostela v Liboci byla zahájena 26. července 1890 a ujal se jí kraslický architekt Josef Taudt. Budování svatostánku trvalo do 31. října 1891. Podle historických textů byl kostel posvěcený 12. června 1892. Následně pak 20. srpna konsekrován za účasti pražského arcibiskupa a kardinála hraběte Františka Schönborna. Zajímavým momentem bylo také vysvěcení zvonů, které se konalo 1. října roku 1922.
Dějinami Liboce (Frankenhammer) se zabýval Alfred Riedl, který ve své práci zmiňuje, že v roce 1910 žilo v obci 520 obyvatel a stálo zde 96 domů. Začátkem dvacátého století se zde lidé zabývali převážně zemědělstvím a dobytkářstvím, také ale výrobou hudebních nástrojů. Zhotovovali například klarinety a housle. Dívky pak tvořily síťky nebo vyšívané květiny. V minulosti stávala v Liboci kromě kostela také fara, škola, obecní úřad, dva špitály či panský dvůr, kde se vařilo pivo.
Kdo dnes ke kostelu zavítá, jistě si všimne pamětní desky na které stojí:
„V upomínku na naše zesnulé z Liboce, Mlýnské a Černé, kteří zde na tomto božím poli našli místo posledního odpočinku.“ Stejný text je pak v němčině: „Zum Gedenken an unsere Vertorbenen aus Frankenhammer, Konstant und Schwarzenbach, denen hier der Gottesacker zur letzten Ruhestätte wurde.“ Datováno roku 2001. Poblíž kostela se nachází pomník padlých v první světové válce a starý, avšak stále udržovaný hřbitov. Pozůstalým sem přicházejí položit květiny rodáci, kteří byli po válce vysídleni do zahraničí.
Kostel má i funkční varhany. Na ty během slavnosti zahrál Petr Rojík.
Liboc na mapě naleznete ZDE.