Slavnostní přípitek před odhalením pamětní desky.
CHODOV – „Zdař Bůh.“ Tímto pozdravem se navzájem vítali hosté slavnostního odhalení pamětní desky ke 125. výročí otevření největšího chodovského dolu Richard. Ceremoniál se uskutečnil na Josefa 19. března roku 2011. Kromě zástupců radnice zde byly vidět také hornické uniformy a řada pamětníků. Ti všichni chtěli být u toho až zacinkají sklenky při společném přípitku a na slunci se zaleskne pamětní deska. Své místo našla na budově Českého svazu chovatelů v Nádražní ulici. Právě tento objekt je dochovanou připomínkou dnes již zaniklé šachty.
Důl Richard začal fungovat od roku 1886 a těžila se sloj Josef. Byl totiž náhradou po vyčerpání zásob dolů Barbara a Josef v Horách. „Jenže tady byla sloj dost mocná s dobrou kvalitou a majitelé neměli dostatek peněz, aby ji rozfárali podle svých představ. Čili v roce 1896 tento důl koupila nejsilnější společnost v revíru Dolové a průmyslové závody, dříve Johann David Starck. Následovala modernizace, postavili tu železnou těžní věž, parní stroj a dokonce měli i svojí malou elektrárnu, aby mohli provoz zásobovat vlastní elektřinou,“ pověděl spisovatel, historik a báňský odborník Jaroslav Jiskra.
Podle jeho slov byl důl Richard okolo roku 1901 vůbec nejmodernější v regionu. „Jezdily zde podzemní elektrické důlní lokomotivy na 1 400 metrů dlouhé dráze. V té době to měly pouze tři doly - Matyáš ve Svatavě Podlesí, Felicián v Lískové nad Citicemi a zdejší Richard. Vody čerpal vodotěžný stroj se dvěma pumpami,“ vyjmenoval Jiskra.
Od těžní jámy vedla 200 metrů dlouhá vlečka. Vozíky jezdily po kolejničkách tahané lanovým vrátkem. Náklad směřoval na rampu, odkud se uhlí dostávalo do vagónů. „Na chodovském nádraží se sbíhalo několik uhelných dopravních tras. Například z dolu Poldi v Jenišově sem běhala 2800 dlouhá vysutá lanovka,“ poznamenal Jiskra.
V dole Richard se těžilo se takzvaně do pole - začínalo se směrem od jámy a braly se nejbohatší a nejlukrativnější partie uhlí. V roce 1900 bylo vyrubáno 104 191 tun. „Stotisícové těžby se držely v podstatě až do roku 1913. Později se však vzdálenost od jámy prodlužovala, těžba klesala a v roce 1926, kdy bylo pole vyuhlené, došlo k uzavření,“ uvedl historik.
Zaniklý důl dal o sobě vědět znovu v osmdesátých letech minulého století. „V zahradě sousedního domu se to tenkrát propadlo do hloubky osmdesáti metrů. Když v roce 1926 těžba končila, tak jámu zakryly trámy. Ty pak ale zeminou postupně vyhnily a všechno buchlo dolů, tuším, že to bylo v roce 1982,“ zavzpomínal Jiskra.
A co dnes chodovskou radnici přimělo k vyhotovení pamětní desky? „Naším cílem je připomínání historie našeho města. Také snažíme se, aby zdejší tradice neupadaly v zapomnění,“ prohlásil starosta Chodova Josef Hora. Současně podotkl, že důl Richard byl od přelomu 19. a 20. století nejhlubším dolem na Chodovsku. Těžní a dvě vodotěžní jámy sahaly do hloubky 85 až 87 metrů.
Horníci v dole Richard vyrubali celkem přes 2,5 milionu tun uhlí. Provoz šachty se datuje od 19. března 1886 do 31. července 1926.