Jan Rund ukazuje svoji novou knihu, popisuje v ní současné i zaniklé hospody.
SOKOLOV - Hospody, restaurace, nalévárny, putyky, pivnice, hostince, krčmy, bary. Říkáme jim všelijak, ale jedno mají společné – můžete se v nich posadit a dát si pivo. Točené nebo lahvové, každému co hrdlo ráčí. Jenže, jak to bývá, když člověk hasí svoji žízeň pěnivým mokem, může se lehce stát, že zapomene, kde to včera vlastně pil. Natož, aby se rozpomenul na svoji oblíbenou hospodu, kam chodíval před deseti dvaceti nebo padesáti lety. A právě takové ztracené vzpomínky teď pomáhá pivařům znovu najít zbrusu nová kniha sokolovského publicisty a inženýra Jana Runda. Název je stručný, avšak zcela výstižný – Sokolovské hospody.
Kniha je volným pokračováním předchozích autorových publikací o architektonickém vývoji Sokolova a jeho náměstích. Tentokrát pojednává o hostincích, restauracích a hotelech ve městě. A jak naznačuje podtitul (historie, architektura, lidé), čtenář se dozví mnoho zajímavého nejen o samotných stavbách, ale také nasaje atmosféru starých časů osvěženou příhodami, které dokreslují tradiční hospodský kolorit.
Hostinců bylo za existence Falknova a Sokolova mnoho. Autor jich v knize vyčíslil na 122. Jak sám ale přiznává, zřejmě jich ve městě bylo ještě více. „V publikaci jsou popsané všechny hospody v Sokolově, ať ty bývalé nebo současné. V závěru knihy se pak zmiňuji o domech, kde se hospody pravděpodobně v minulosti nacházely, ale nepodařilo se mi je dohledat. Nechávám tak námět pro další badatele, aby v této práci pokračovali,“ vybízí k dalšímu pátrání po zaniklých hospůdkách Jan Rund. „V Sokolově se skladba restaurací stále mění. Některé se zavírají, jiné naopak vznikají,“ dodává Rund.
V roce 1841 bylo v Sokolově 12 hostinců. V roce 1986 se jich ve městě nacházelo 16 a v současné době celkem 65. Autor mezi ně zahrnuje nejen restaurace, ale také kavárny, bary či bistra. „Kromě hospod se v knize stručně zmiňuji také o sokolovských pivovarech, aby měl čtenář přehled, kde se ve městě pivo vařilo nebo vaří,“ podotýká publicista.
Nejstarší tradici mají hostince na Starém náměstí a v jeho okolí. Soustřeďoval se tu veškerý obchod a trhovci zde prodávali své zboží. Popis z roku 1841 se zmiňuje o hospodách Koruna, Zlatá Kotva nebo Plzeňka, která se dříve jmenovala U Tří schodů. Autor nezapomíná ani na známé hotely – Ohře, Theierl, Plass, Forster.
„Všechny tyto stavby mají v sobě spoustu historie a příběhů. Proto jsem ze starého německého tisku posbíral pár zajímavých příhod. Například v Plzeňce se tri přátelé domluvili na útěk z naší vlasti. Po několika pivech nasedli do obrněného auta a jeli směrem k hranicím, kde prorazili závoru. Bohužel se jim to úplně nepodařilo, byli zadrženi a později i odsouzeni,“ pouští se do vyprávění příběhů architekt Rund.
Dlouhá léta se také traduje historka o pokladníkovi z dolu Medard, který pravidelně jezdil vyzvedávat peníze na výplaty ve spořitelně na Starém náměstí. Jednou však při dlouhém čekání na šoféra s vozem dostal chuť na pivo, odložil tašku s několika miliony na chodník a zašel na pivo do vedlejšího Montrealu. Po jednom točeném se vrátil, a když se objevil šofér, nasedl k němu a vyrazili směrem na Medard ve Svatavě. Během cesty se pak řidič pokladníka zeptal: „Kde máš peníze?“ Okamžitě nastal úlek, jelikož si pokladník uvědomil, co se stalo. Automobil ihned otočili a spěchali zpátky na náměstí. „Z auta pak viděli, že taška zůstala na svém místě. Miliony nezmizely a oba si pořádně oddechli. Zároveň si slíbili, že o příhodě nebudou nikde mluvit. Večer ale pokladník zašel do hospody, kde pochopitelně po pár pivech všechno prozradil. Zanedlouho o tom věděla celá šachta. Tak událost popisují pamětníci,“ uzavírá veselé vyprávění Rund.
Třetí knihou badatelská činnost sokolovského architekta nekončí. O vydání další publikace ale neuvažuje. „Z hlediska architektury a stavitelství jsem námět pro Sokolov vyčerpal. A také mám již svoje léta. I když, jak se říká, nikdy neříkej nikdy,“ usmál se Rund.