Pohled na nasvícené sály dolu je úchvatný.
ČISTÁ – Koho zajímá historie hornictví, měl by se cestou ze Sokolova do Krásna zastavit v místech zaniklé obce Čistá, kde se nachází středověký cínový důl Jeroným. Vchod do podzemí, takzvaný Barochův portál, lze vyhledat poblíž silnice nad osadou Podstrání. Na kameni tu visí pamětní deska věnovaná zesnulému badateli a speleologovi Františku Barochovi, který tento starý důl objevil pro současníky v roce 1982. Opodál stojí informační tabule s popisem a historickým vývojem této unikátní hornické památky. Člověk se zde dočte, že oblast Slavkovského lesa, zvláště pak prostor mezi Horním Slavkovem, Krásnem a Prameny patří k revíru s nejstarší tradicí těžby cínových lokalit v Evropě. A jednou z významných lokalit je právě ložisko Jeroným v Čisté, kde byla ruda s přestávkami těžena od 16. století do konce první světové války.
Na protilehlé straně kopce od Barochova portálu ústí takzvaná dědičná štola Jeroným. Jedná se o opuštěné hlavní odvodňovací dílo zmíněného cínového dolu. Je přibližně 400 metrů dlouhá a vyražena úsporným profilem. Kamenný portál tady v roce 1996 vybudovali L. Selucký a J. Falát z Příbrami.
Kdo měl tu šanci do štoly nahlédnout a prohlédnout si zajímavá zákoutí dolu, jistě byl uchvácen. Já tuto možnost využil a jsem tomu velice rád. Ne každý den se totiž člověku naskytne příležitost, alespoň částečně nasát atmosféru středověkého dolování. Bez gumovek, přilby, osvětlení a hlavně odborných průvodců by to však nebylo možné. Ti totiž znají nástrahy, na které je nutné laického návštěvníka dolu předem upozornit. Především apelovat na nasazení helmy. Skutečně, ač jsem si dával sebevětší pozor, o skálu jsem se udeřil nebo odřel snad dvacetkrát. Sledovat, kam šlapu a při tom se krčit v nízké chodbě, bylo někdy opravdu náročné. Navíc, když jsem se stále rozhlížel a snažil se vstřebat, co nejvíce poznatků. Zaujaly mě například stěny poseté množstvím rýh, což jsou stopy po želízkách a špičácích tehdejších havířů. Ne každým prostorem je ale možné projít. Některé části jsou zaplavené, jiné z bezpečnostních důvodů zatarasené. Spousta chodeb a otvorů tak prý stále čeká na probádání. „Co se tady našlo a nadále se objevuje, nám dává naději na to, že tu jednou budeme mít jednou z největších rarit v rámci historie hornictví.
Myslím si, že je opravdu důležité se plně zasadit o to, aby se tento skvost opravdu otevřel veřejnosti. Jsou dochované velice zajímavé památky na hornickou činnost od 16. až do 20. století,“ řekl o záměru zpřístupnit důl Jeroným široké veřejnosti Rudolf Tomíček, předseda Nadace Georgia Agricoly – region Slavkovský les. „Věřím, že pokud se někdy podaří vybudovat pohodlný přístup do dolu s patřičným zázemím na povrchu, může se Jeroným může stát silným lákadlem pro turisty,“ prohlásil hejtman Karlovarského kraje Josef Novotný, když si prohlédl vnitřek této hornické památky.
Bez gumovek, přilby a osvětlení je cesta do dolu nemožná.
Celé podzemí je lidově řečeno provrtané jako ementál. Co se týče rozlohy, tak v tom nemá důl konkurenci ani v saských cínových revírech. Některé komory se tady rozpínají do délky 30 metrů. Na šířku mají 10 a na výšku až 8 metrů. Pro návštěvníka může být také zajímavé, že se zde po celý rok drží stálá teplota okolo 9 stupňů Celsia. Rozdíly ale panují u vstupu. Když je venku mráz, studený vzduch se nasává dovnitř a prostor zamrzá. Přes zimu bývá Jeroným důležitým zimovištěm netopýrů. Při mé návštěvě dolu se mi podařilo jednoho vyfotografovat. To bylo 12. dubna roku 2011. Ve stejný den se zde konalo odhalení pamětní desky u Barochova portálu. Na zesnulého manžela tu mimo jiné zavzpomínala Jana Barochová. „Jeronýmu věnoval hodně času a energie,“ uvedla Barochová. Také ona se do Jeronýmu několikrát podívala. Podle ní byla zdejší dědičná štola docela nebezpečná. „Byla zaplavená a měla několik závalů. Víte, u těchto starých hornických děl se štola budovala kvůli odvětrávání nebo odvodňování,“ doplnila.