Technika vytrhávané džínoviny dodává malbě charakter křehké rozostřenosti.
SOKOLOV - Výstavu českého malíře Františka Matouška zahájí v pondělí 3. října 2016 slavnostní vernisáž v klášterním kostel sv. Antonína Paduánského v Sokolově. Začátek je v 17.30 hodin. Expozice potrvá do 26. října a bude přístupná od úterý do neděle v době od 10 do 18 hodin. Vstup je volný.
Malíř František Matoušek pracuje v Praze a na Moravě, ale také v New Yorku, kam pravidelně jezdí za inspirací i milovaným prostředím. František ve své tvorbě zpracovává klasická malířská témata, zabývá se portrétem, zátiším i krajinou. Jeho náměty jsou většinou skromnými a obyčejnými výjevy "ze života" - rodina a přátelé, okno s pomerančem, pohled na New York či Berlín, krajina u Boskovic nebo kopec nad Vltavou. Nejde tu o nic vznešeného či nabubřelého, dramatického nebo dokonce provokativního či konfliktního. Naopak. Františkovy obrazy jsou prodchnuty pokorou, intimitou, soustředěností a kontemplativním klidem, jsou čirými a nestrannými záznamy okolního světa, ale i metafyzickými pohledy do nitra věcí. Františkovy portréty se vyznačují tak jemnou psychologií, že se nelze vyhnout srovnání se samotným Vermeerem či Velasquezem.
Technika vytrhávané džínoviny - Františkova osobní a nezaměnitelná metoda - dodává jeho obrazům charakter křehké rozostřenosti, vyvolává pocit impresionistické lehkosti a vlnění, nejistotu tak skutečnou a tak pomíjivou jako realita sama.
Chlapec se psem - malba akrylem na vypírané riflovině.
V tmavě modrém rastru denimového sukna vyhledává autor kontury a kompozici a vytrháváním jednotlivých nití definuje hmotu i světlo svých vizí. Podobá se tak sochaři, který odebíráním vysvobozuje svůj tvar ze zajetí hmoty, postupuje jako tkadec, ale pozpátku - namísto toho, aby vlákna splétal, rozrušuje a rozplétá již hotovou látku a dává tak vystoupit tvarům, které pak akcentuje barvou - ať už lehkými zásahy zářivé, kontrastní běloby, nebo temnými, pastózními plochami hutné barvy. Výsledkem této práce je lehká a téměř nehmotná "malba", která vystupuje z bezforemného, hluboce modrého moře chaosu, osciluje mezi plností a prázdnotou, chvěje se a vibruje v ambivalentní dvojakosti "látky" i nicoty. A právě v tom možná spočívá kouzlo Františkových obrazů: v té odhmotnělé nejistotě, v onom tichu, které se dere na povrch skrze potrhané a nedbalé rovnoběžky temného indiga, se zjevuje svět ohromující zkratky a někdy až hyperrealistické přesnosti.
Příští výstava v Sokolově představí díla českého malíře Oldřicha Tichého. Expozici s názvem „Sežrané ryby jsou podzimní kvítí“ zahájí vernisáž dne 31. října 2016.
Redakce s přispěním Davida Adamce